Tak jo, jednou jsem nabídce odolala, ale podruhé už jsem kývla a také se s vámi podělím o své sny o úžasném čtecím místě. A nesmí chybět tipy na aktuální knižní novinky, které byste neměli v knihkupectví minout.

Mám takovou složku, kam si ukládám fotky čtecích koutků, které jsou uklizené, plné slunce a barevně sladěné. V realitě se mi knížky kupí na komodě v ložnici, v přeplněné knihovničce, v kůlně, kam jsme spoustu knih přesunuli, abychom domů nacpaly 2 malé děti, atd. Na křesle, kde by se dalo číst, se válí vyprané prádlo a lampička je uklizená na půdě, protože ji děti shazovaly a kabely už začaly vypadat nebezpečně. Čtu tedy po večerech zkroucená na gauči mezi hračkami, skoro na to nevidím, nebo se choulím v koupelně na koberci, kde mi je zima :)

Takže nejvyšší čas se alespoň trochu virtuálně zasnít. A uvidíme, třeba se i něco začne díte. Někdy stačí svá přání vyslovit nahlas (doufám, že se počítá i psaní na blog) nebo pro ně alespoň něco málo udělat a život vás pak překvapí.

Nejdřív tedy trocha inspirace z mého šuplíčku:

„Důkladnou analýzou“ jsem zjistila, že v mých představách hraje hlavní roli okno a přirozené světlo na čtení, pohodlné polštáře a prostor, kde nemusím jen sedět, ale trochu se i rozvalit (mé polohy na čtení jsou opravdu zvláštní). A bílá barva!

Domů by mi ale v současné době bohatě stačila např. tato kombinace:

• Super pohodlné křeslo Strandmon – a je k němu i podnožka
• Nástěnná knihovna Støraa Bailey – tentokrát kvalitní, u které se police po 2 letech neprohnou
• Retro stojací lampička Eglo 49333 Boleigh – nejlépe nastavitelná
• Koberec Perla – měkkoučký a teplý na zimu

Zdroj obrázků: biano.cz

A když teď mám vaši pozornost, dovolím si přihodit pár tipů na knížek, které byste neměli minout. Ať už je budete číst ve svém dokonalém křesle nebo v metru na lavici :)

Opuštěná společnost – Erik Tabery

Novinka od šéfredaktora Respektu, na kterou se moc těším, i když to jistě nebude veselé čtení.

„Psal jsem ji vlastně roky, při vedení Respektu to moc nešlo, takže jsem se toho vzdal, ale řada témat se v posledních dvou letech prohloubila a měl jsem pocit, že ji mám dokončit. Některé věci jsem naznačil v textech pro náš časopis, ale tady byla možnost vše rozvést, přidat kontext.
Snažil jsem se mimo jiné popsat, jaké ideje stály u zrodu našeho státu, pátrám po tom, jestli jsou stále platné. Věnuji se výzvám, které před námi podle mě stojí a snažím se nabídnout i nějaká řešení. Rozebírám také, nakolik je vize Andreje Babiše v souladu s tím, co vkládal do základů státu Masaryk, jaká je v tom všem role médií, intelektuálů či mladých lidí.“ (zdroj: FB autora)

Více informací a ukázku najdete na webu www.opustenaspolecnost.cz.

Ganbare! Workshopy smrti – Katarzyna Boni

První kniha edice Prokletí reportéři slovenského nakladatelství Absynt, které se zaměřuje na reportážní literaturu, na českém trhu.
Je příběhem lidí, kteří se pět let po katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima pokoušejí vrátit zpět do normálního života. „Ganbare!“ znamená „Vydrž to!“, „To dáš!“ – a tragédií poznamenaná část Japonska už je z tohoto zvolání poněkud unavená. Někteří z přeživších se naučili potápět, aby mohli najít těla svých ztracených blízkých na dně moře. Jiní se snaží žít tak, jako by se nic nestalo, další rozmlouvají s duchy a jsou i tací, kteří se začali zapisovat na workshopy smrti. Kniha získala Literární cenu Gryfia, udělovanou ženským autorkám a dostala se do finále prestižní reportérské Ceny Ryszarda Kapuścińského.

Co by můj syn měl vědět o světě – Fredrik Backman

Máte rádi Fredrika Backmana? Tuhle jednohubku si nemůžete nechat ujít. Knížka je vážně vtipná, někdy sice maličko sklouzává do trapnosti, ale o tom to rodičovství je. A dojetí nesmí chybět. Jako vždy přesně na té správné hranici, aby tady to už do kýče nesklouzlo.

A jestli máte děti (nebo možná ani nemáte, ale ještě jste nezapomněli, jaké to je), pak moc doporučuji knížku Justýnka a asistenční jednorožec od Kateřiny Maďarkové.

Za tip na článek a možnost se zasnít děkuji: