Hausfrau – o životě ve slepé uličce

Hausfrau je kniha, o kterou se před jejím prvním vydáním ve Velké Británii přetahovalo 19 nakladatelství, ačkoli se jedná o autorčin debut. A já se po vůbec nedivím. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne, protože prostě nešla odložit.

hausfrau

  • Název: Hausfrau
  • Autor: Essbaum Jill Alexander
  • Překladatel: Milena Pellarová
  • Nakladatelství: Ikar
  • Vydání: 2016
  • Počet stran: 256

Anna je Američanka, ale žije v Curychu. Za manžela má konzervativního švýcarského bankéře, stará se o tři děti a je ženou v domácnosti. Za celých 10 let se pořádně nenaučila jazyk, nenašla si tu přátele, nemá žádné cíle. Nudí se, je pasivní, zoufalá, bez energie, žije v jakémsi bezčasí, kdy je vlečena událostmi kolem sebe. Jediným zpestřením všedních dní je jazykový kurz němčiny pro cizince, kam se po přihlásí, a její milenci. Postupně se ale její život začíná vymykat i té poslední troše kontroly, kterou nad ním dosud měla, a vše spěje k dramatickému rozuzlení.

hausfrau1

Román se věnuje výhradně Anně, jejím myšlenkám, vzpomínkám a plánům. Ze současného dění často odbočuje k úvahám o minulosti, zejména k osudovému muži Stephenovi, ale vrací se i na začátek vztahu s manželem nebo počátečnímu sžívání se Švýcarskem. Anna také chodí na pravidelná sezení k psychložce a dialogy z těchto setkání pro mě byly jednou z nejzajímavějších částí knihy.

„Podvědomí běžně vytváří scénáře, které člověka nutí, aby čelil věcem, jež se snaží ignorovat. Stále častěji se vám můžou zdát čím dále děsivější sny, přestane vám sloužit paměť nebo budete mít jeden úraz za druhým. Duše udělá všechno pro to, aby získala vaši pozornost, a v případě nutnosti bude vědomí sabotovat.“
„Co tím myslíte?“
„Představte si vřed. Jestliže si ho nenecháte ošetřit, zduří, bude hodně bolet a nakonec praskne.“
„To je nechutné.“
„Ano. Infekce jsou nechutné a my mluvíme o infekci duše.“

hausfrau2

Zajímavé byly i originální úvahy nad německým jazykem, resp. cizími jazyky obecně. Jen škoda, že zrovna německy jsem se nikdy neučila, určitě bych si z toho odnesla ještě víc.

Vzpomněla si na odpolední vyučovaní a napadlo ji, že němčina má své nálady stejně jako žena. Občas si obě kladou podmínky, přikazují a oznamují, pochybují, jsou panovačné, věcné, roztoužené a náročné, taky smutné, necitelné, dychtivé, horlivé, chladné a úpěnlivé. Pokusila se sestavit seznam všech adjektiv charakterizujících nálady, které kdy měla, ale slovní zásoba jí došla dřív, než vyjmenovala polovinu.

Skvělá je grafická úprava, kniha je celá laděná do červena – plasticky vystupující obálka, úvodní ilustrace, záložka a dokonce i samotné písmo. To mi ze začátku maličko vadilo, přeci jen se trochu hůř čte, ale brzy jsem si zvykla a rozdíl oproti klasickému černému písmu už nevnímala. Rozhodně je to pěkný kousek do knihovny, na kterém si dali v nakladatelství záležet.

hausfrau3

V Hausfrau nenajdete žádná klišé a jednoduché zápletky. Hlavní hrdinka vás bude možná štvát, nebo ji nebudete chápat, ale rozhodně vám nebude lhostejná. Autorka dokáže přenést tísnivý pocit osamělosti a bezcílnosti, který Anna zažívá, i na vás. Dostanete příběh o tom, kam až člověka může zavést nedostatek vůle a odvahy postavit se životu čelem, a navrch spoustu podnětů k přemýšlení, např. o svých slabých stránkách. Já jsem si po dočtení musela dát několikadenní čtecí pauzu a příběh vstřebat.

Za poskytnutí knihy děkuji eshopu arara.cz

Arara.cz - knihkupectví

11 komentářů k “Hausfrau – o životě ve slepé uličce

  1. Tahle kniha má pro mě hodně zajímavou hlavní hrdinku – o „zelené vdově“ jsem totiž zatím nic nečetla, ale věřím, že to může být dost dobrý :) Zatím mě ale od čtení trochu odrazovala obálka … není špatná, ale nějak mi nesedí tahle kombinace barev. Ale myslím, že se překonám ;)

  2. Tenhle typ postav (pasivní, které se nechávají vláčet situací) mě vždycky hodně štval a pár knih jsem kvůli tomu odložila. No, možná je čas tenhle blok překonat :D
    Díky za tip (ale přidávám sek těm, kteří mají pochyby o vhodnosti červeného písma).

    1. Leni, nevím, jestli je v tom případě tohle knížka pro tebe :) Ale je fakt, že hlavní postava je sice vláčena situacemi, ale v podstatě dokáže jednat aktivně až dost. Pro mě její chování bylo často velmi nepochopitelné, ale jindy jsem se v něm bohužel i našla. Rozhodně zajímavé čtení.

  3. Knížka mě taky láká, ale pořád váhám. Červené písmo mě zrovna neoslovilo, nevím, jestli by mě nerušilo. Ale uvidím, třeba časem nakonec neodolám :)

    1. Já myslím, že bys to po chvíli taky přestala vnímat, rušivé mi to přišlo jen prvních pár stran :) Jinak je to zajímavé téma a myslím, že by se ti knížka mohla líbit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *