Tři novely o ženském (ne)sebevědomí najdete v nejnovější knížce Sítě Petry Dvořákové. Motiv sítě a nemožnosti z ní uniknout, případně si vůbec uvědomit, že v ní jste, povedeně spojuje všechny tyto příběhy.

• Název: Sítě
• Autor: Petra Dvořáková
• Nakladatelství: Host
• Vydání: 2016
• Počet stran: 320

Nedávno jsem přečetla v rychlém sledu předchozí dvě knihy Petry Dvořákové (Proměněné sny a Já jsem hlad) a obě mě velmi zaujaly. Není to lehké čtení, témata jsou náročná, ať už se jedná o rozhovory o katolické církvi nebo příběh dospělé ženy a matky, která bojuje s anorexií. O obou rozhodně budete přemýšlet i po odložení knížky. A nejinak je tomu i u Sítí.

V prvním příběhu bojuje s nízkým sebevědomím Kristýna. Neustále v mysli diskutuje sama se sebou a snaží se oprostit od hlasu, který ji tlačí do podřízené pozice. Věčný nesoulad a vnitřní konflikty jsou hodně vyčerpávající a ona si moc dobře si uvědomuje, že to není v pořádku. Když pak ale konečně najde muže, se kterým jí je dobře, potlačí intuici a zdravý rozum dospělé ženy a matky a oči ji musí otevřít až pravidelná sezení u psychoterapeuta.

„Jsi moc upjatá. Musíš rozlišovat, co si můžeš dovolit a co ne. Pravidla to za tebe nevyřeší.“ Nechtěla se pouštět do sporů, a tak raději mlčela. Už proto, aby se před ním neprojevovala jako typická učitelka.

Druhý příběh je psán formou emailové konverzace Karolíny s knězem Ambrožem. S manželem čeká 4. dítě a má pocit, že její život směřuje přesně tam, kam nikdy nechtěla. Zvládne si prosadit své požadavky a osvobodit se od manžela, který nově objevil víru a horlivě ji prosazuje?

Odmítal se mnou spát kvůli těm neshodám s antikoncepcí. Pokaždé když jsem projevila zájem o tělesnou blízkost, mě odmítl s tím, že si musí být jistý, že buď přijmu další dítě, nebo budu využívat plodných a neplodných dnů. A to jsem mu přislíbit nedokázala.

V třetím příběhu se setkáte s Naďou – zdravotní sestrou, která si šetří na operační zvětšení prsou. Pracuje v call centru, kde vědomě lže nastávajícím maminkám a přesvědčuje je o odběrech pupečníkové krve. Popisuje také svůj dosavadní život, kde se vzala její touha po moci a jak došla k tomu, že už ji ke štěstí chybí jen prsa 4.

V ordinaci zdržuje jakejsi tlusťoch. Nemůže se zvednout, potí se, funí a smrdí. Chcánky k vyšetření přinesl ve flašce od kečupu. Představím si, jak ji pochcal, jen ji otřel hajzlpapírem a klidně mi ji vrazil do ruky.

Nejcivilnější je první příběh, nejdrastičtější ten poslední Nadin. Osobně se mi četl nejhůře (nic pro slabé žaludky), ale nejvíc o něm musím po dočtení přemýšlet. Každá část je jiná stylově, hodně rozdílné jsou i hlavní hrdinky, ale u všech máte pocit, že jim do značné míry rozumíte. Fandíte jim, aby se dokázaly vzchopit, vzít svůj život do vlastních rukou, případně alespoň obrátit kormidlo jiným směrem.

Co mi vadilo? Ano, nesebevědomí jedinci jakoby přitahovali manipulátory a lidi, kteří této vlastnosti dokážou zneužít, v příbězích mi ale přišlo, že se jde až moc do extrému. Nechci z děje moc prozrazovat, ale mám pocit, že ve skutečnosti často nenarazíte na typický případ psychopata nebo člověka, který se do křesťanství totálně zblázní a dogmaticky pak vyžaduje plnění veškerých pravidel. Sítí, do kterých nás nedostatek sebedůvěry chytá, je v každodenním životě spousta a nemusíme k tomu mít šíleného partnera. S tím jsem ale měla problém i u předchozích autorčiných knih. Hlavní postavy, okolí nebo situace mi přijdou někdy nevěrohodné, hnané do krajností, aby byly v příběhu zajímavější.

A ještě jedna věc – obálka. Já grafiku moc často nehodnotím, natož negativně, ale tady mi to opravdu moc nesedí. Na mě až moc doslovná fotografie, která jakoby lákala na příběh o nějakém sexuálním zneužívání. Kdybych na knížku nedostala doporučení a nečetla od autorky předchozí knihy, určitě bych po ní nesáhla.

Knihu určitě k přečtení doporučuji, Petra Dvořáková píše originálně a na českém trhu je k nepřehlédnutí. Přemýšlím, jestli mě příběhy zaujaly zejména proto, že jsem žena s nízkým sebevědomím, ale myslím, že by obstály bez problémů i bez toho :)