Sbírku povídek Stolek s citróny napsal držitel Man Bookerovy ceny a autor románů Flaubertův papoušek či Vědomí konce Julian Barnes. Kniha má dvojsmyslnou obálku, která rozhodně zaujme na první pohled, uvnitř pak najdete 11 mistrných příběhů zejména s tématem stárnutí a životního konce.
- Název: Stolek s citróny
- Název originálu: The Lemon Table
- Autor: Julian Barnes
- Přeložil: Viktor Janiš
- Nakladatelství: Argo
- Vydání: 2015
- Počet stran: 242
Knihu mi půjčila nečekaně mamka, ale v hledáčku jsem ji už měla docela dlouho. Mám poslední dobou ráda povídky, protože na soustavnější četbu dlouhých bichlí není tolik času a už když kniha vyšla, zaujala mě její obálka. Ta se opravdu povedla a při focení doma jsme se, jak vidíte, taky vyřádili :) Od tohoto autora jsem zatím nic jiného nečetla, ale po této knížce se určitě chystám alespoň na Flaubertova papouška.
V knize najdete 11 povídek a jedna je lepší než druhá. Vlastně když to tak procházím, nesedla mi pouze jedna (Znovu ožít). Už první dvě mě doslova posadily na zadek, takže jsem si je pak dávkovala za odměnu a četla je po jedné s pauzami, abych si je stihla vychutnat a přemýšlet o nich. Tématicky se všechny točí kolem stárnutí, smrti, vzpomínání a některé mě opravdu zasáhly (Příběh Matse Israelssona, Co ty všechno nevíš, Hygiena, Apetýt). Po poslední povídce Ticho jsem zůstala jen tupě zírat a přemýšlela, co všechno lze literaturou vyjádřit.
Dnes jsem zaslechl jeřáby, neviděl jsem je. Mraky byly příliš nízko. Ale jak jsem stál na tom kopci, slyšel jsem je, jak se ke mně seshora blíží, slyšel jsem hrdelní křik, který vydávají, když letí za létem na jih. Neviditelní byli ještě krásnější, záhadnější. Znovu mě učí, co je to zvučnost. Jejich hudba, moje hudba, hudba.
Nevím, zda za to může autor, překladatel nebo oba, ale hodně se mi po dlouhé době líbily texty jazykově, většinou to v knihách moc nevnímám a prostě čtu příběh, ale tady každé slovo sedí, všímala jsem si různých překvapivých obratů a čtení jsem si opravdu užila. Zároveň se od sebe ale jednotlivé povídky liší a nesplývají v jeden styl, věříte stárnoucí dámě v kavárně i malému klukovi v holičství.
Když před něj položili koroptev, oddělil jí nohy, do každé si přemýšlivě kousl, uvážlivě pokýval hlavou a pak oznámil, na kterou nohu byla ona křepelka ve spánku zvyklá přenášet váhu. Byl rovněž znalcem moku. Pokud mu jako dezert nabídli hrozny, odsunul je stranou se slovy: „Nemám ve zvyku užívat víno ve formě pilulek.“
Jediná drobnost, kterou bych vytkla. Takto skvěle zpracovaná knížka by si zasloužila záložku. Ale to je možná jen můj osobní problém, mám prostě ráda, když mají knihy záložky :)
U nás bohužel moc povídkových knih nevychází a jak je vidět i na této sbírce, je to velká škoda. Knihu moc doporučuji, jde o chytré, někdy hořkosladké někdy vtipné, čtení o tom, jak různě se dá čelit nebo se naopak poddat stáří, o nadějích, vášních, citech – prostě o lidském konci žití.
Moc pěkná recenze, knížka mě zaujala, povídek je málo a dobrých jako šafránu, ráda bych si zase nějaké povídky přečetla, takže si určitě zapamatuji :)
Tak to mě těší, že zaujala. A kdybys měla tip na nějaké ty dobré „šafránové“, budu ráda :)
Moc pěkné fotky :-) Já od Juliana Barnese četla Žádný důvod k obavám (sbírka jakýchsi esejů či úvah o smrti a konci života) a dost mi sedl jeho humor, takže se možná poohlédnu i po povídkách…
Díky, fotilo se to samo :) Já se ještě chystám na toho Flaubertova papouška, ale mám toho teď na poličce k přečtení dost, tak nevím, kdy se k tomu dostanu. Abych pravdu řekla, náročnější literaturu teď trochu přeskakuji, většinou čtu při chůzi, když u toho uspávám na zádech mladšího synka, tak není takové soustředění…
Také mám období povídek! :) Po téhle knížce pokukuju nějakou dobu, určitě mám v plánu ji přečíst.
Jinak z povídek mě v poslední době zaujala Jsou i jiní lidé od Blechera (moje recenze: http://letamnapegasu.blogspot.cz/2015/09/george-blecher-o-vecnem-prekvapeni-ze.html) a Anna Gavalda je podle mě v povídkách skvělá (http://letamnapegasu.blogspot.cz/2015/07/anna-gavalda-kouzlo-nevsedni-obycejnosti.html). Z krátkých textů mě baví ještě ty od Sczcygiela, jsou teda hodně specifické, ale já si je užívám, ať už ty o Češích (Gottland, Udělej si ráj) nebo třeba Libůstka (http://letamnapegasu.blogspot.cz/2014/09/citat-tydne-m-szczygiel-libustka.html). Tak snad se ti některý z tipů bude hodit :)
Leni, díky moc za skvělé tipy. Určitě využiji. Četla jsem Gottland a ten se mi líbil hodně, ale další tituly neznám, takže přidávám do svého čím dál delšího seznamu knížek k přečtení. Hlavně ten Blecher mě zaujal.
Povídkové sbírky jsem nikdy moc nemusela. Vždycky se jich totiž našlo hned několik, co mi tak úplně nesedlo, a připadalo mi, že prohrabávat se kvůlu pár dobrým příběhům tím zbytkem je ztráta času – navíc jsem u dobrých povídek bývala smutná, že nepokračují, chtěla jsem jich prostě víc – alespoň těch třista stran :)
V posledním roce se mi ale do rukou dostalo hned několik povídkových sbírek, u kterých jsem byla prostě nadšená. Asi nejlepší pro mě byla kniha Příběhy vašeho života, kterou vřele doporučuju – je to sice sci-fi, povídky mají ale daleko větší záběr. Zabývají se filozofií, psychologií, genetikou…zkrátka vším možným. Navíc jsou perfektně vypointované.
Ale zpátky ke Stolku s citrony :) Ta knížka vypadá skvěle – a nejen proto, že mám ráda citrusové plody. Mám ráda příběhy o těžkých tématech a mám ráda knihy u kterých si autor /a překladatel/ vyhrál s jazykem. Tady to vypadá, že se obě tyto věci snoubí :) Moc díky za doporučení, po knížce se určitě podívám!
Příběhy vašeho života – píšu si :) Já taky k povídkám musela trochu dospět – teď opravdu obdivuji autory, co dokáží na tak malém prostoru sdělit tolik – ten „wow“ efekt je často mnohem větší než v románech. Díky za komentář a tip a snad se ti bude knížka líbit.
Teda to se pěkně četlo ;-). Hned musím sehnat, stejně jako několik dalších z diskuse. Sczcygiela doporučuju, možná se mi ty další knihy líbily víc jak Gottland, jako knihomolka jsem dost ocenila Lásku nebeskou. Akorát mi bylo opět sakra líto, že jsem po gymplu šla na ekonomku a ne literaturu, to bych toho tolik nezapomněla ;-). Možná.
Díky moc :) A Sczcygiela tedy určitě zkusím. Koukám, že máme podobný osud – taky jsem šla po gymplu na ekonomku a teď toho trochu lituji :)
Ale věci se dějí nejlíp, jak mohou, tak škoda litovat dlouhodobě ;-).
Pokud jde o povidky, miluju jednu utlou, malou knizecku, tak na jednu cestu vlakem z Prahy do Plzne „Matissova poselstvi“ od A. S. Byattove. Problem je jen v tom, ze knizka vysla pred jedenacti lety.
Tak ta vypadá taky moc dobře, ale vypadá to, že je rozebraná. Zkusím u nás v knihovně, tam umí sehnat téměř cokoli. Díky moc za tip :)
Povídky moc nečtu, ale asi udělám výjimku. Děkuji za zajímavý tip. Kateřina
Díky za komentář. Určitě zkus, třeba jim přijdeš na chuť. Padlo tady i dost dalších zajímavých tipů od ostatních :)