Turnus je pokračováním poskapokalyptické scifi knihy Silo, kterou si v posledních dvou letech oblíbily miliony čtenářů na celém světě. Nejedná se o klasický druhý díl, ale prequel, kdy se dozvíte, co předcházelo a jak vše vzniklo. Podařilo se vyrovnat nebo dokonce předčit skvělý první díl?

• Název: Turnus
• Originální název: Shift
• Autor: Hugh Howey
• Překladatel: Jiří Engliš
• Nakladatelství: Knižní klub
• Vydání: 2015
• Počet stran: 480

Mladý kongresman Donald Keene velmi brzy po zvolení dostává tajný úkol, ve kterém se mu budou hodit architektonické schopnosti. Začíná projektovat podzemní bunkr, který by měl být jen záchrannou pojistkou pro případ katastrofy. Postupně ale vyvstávají pochybnosti o účelu i rozsahu celého projektu. O mnoho let později v jednom ze sil probouzí z hibernace člověka, který se ale přes všechna opatření rozpomíná na minulost. Skládá se tu tak pomalu příběh o moci, podstatě lidství a schopnosti jednoho člověka změnit ráz dějin.

V knize se střídá více časových rovin i prostředí a kniha už není tak klaustrofobická jako předchozí díl. Dostáváte se do minulosti, kdy se vše stavělo, do různých sil v době jejich problémů i do hlavního sila 1, které všemu velí. Opět se zde mění více postav, což dává ději dynamiku – pro mě nejvíc fungovala závěrečná část se Sólem.

Silo jsem četla celkem nedávno (recenze) a mám ho tedy v celkem živé paměti jako nadprůměrné sci-fi s výbornou myšlenkou, skvělou atmosférou, nemastnými neslanými hrdiny a občas rozvláčným dějem. Turnus z tohoto stylu v podstatě nevybočuje. Jen myšlenka už pro vás samozřejmě není úplně nová, takže takový ten „wow“ efekt úplně nenastává, postavy mě opět za srdce nevzaly a děj mi přišel ještě řidší než minule. Zůstává tak hlavně výborná atmosféra, což mi ale na téměř 500 stran bylo málo a dost často jsem se u knížky nudila.

Celkově se prostě nemůžu zbavit dojmu, že z tak výborné myšlenky by šlo vytěžit mnohem víc. Zajímalo by mě, jak fungují farmy, IT oddělení, běžný život různých profesí, jak se dělá údržba, co časem dochází, jak se to nahrazuje – prostě spousta otázek, na které v knížce nenajdete odpověď. Ano, nutí to možná čtenáře k zamyšlení, ale já bych uvítala, kdyby autor věnoval více času popisu různých aspektů fungování sila nebo jednotlivých společností. Neříkám, že by to muselo být tak podrobné jako v Marťanovi, kde byla chemie nad mé síly :), ale tady už mě další a další stránky duševních pochodů a pláče hlavních postav tolik nezajímaly.

I tak je to ale opět velmi dobrá knížka, kterou milovníkům sci-fi doporučuji, a pro čtenáře Sila povinnost.