Když jsem se nedávno probírala svou knihovnou a třídila, co si chci nechat a co půjde o dům dál, narazila jsem na pár knížek, které mi v hlavě pořád straší a mám kvůli nim špatné svědomí. Říkám jim kostlivci v knihovně.
Jak takové kostlivce poznáte?
- Knížku jste rozečetli, odložili a už je to pěkně dlouho.
- Případně jste ji ani číst nezačali.
- Pořád si ji ale necháváte a čekáte na vhodnou příležitost, kdy ji dáte první/druhou nebo další šanci.
Prostě z nějakého důvodu vám pořád v té knihovně nepřečtená leží a vám se do ní nechce. Ale zároveň se jí nechcete zbavit, protože jednou přeci… Stejně jako si nechává spousta lidí ve skříni džíny, sukni nebo šaty, do kterých se už nevejdou, s nadějí a vírou, že zhubnou a opět je budou nosit :)
Tady jsou moje exempláře:
1. Básník – Martin Reiner
Tuhle knížku jsem si přála k loňských Vánocům, hned jsem se na ni o svátcích vrhla, ale nějak jsem se do ní nemohla začít. Po asi 100 protrpěných stranách jsem ji odložila. Nicméně mám ji pořád v plánu, přeci jen hodnocení jsou přímo skvělá, téma výborné (hodnocení na databazeknih.cz). Čím déle ale čekám, tím méně se mi do ní chce, budu muset znovu přečíst i ten začátek, který si vůbec nepamatuji. Mám totiž také problém s tím, že moc nepoužívám záložky, takže po čase už vůbec netuším, kde jsem kdysi skočila :)
2. Příběh umění – E. H. Gombrich
Já jsem v umění opravdu velký laik a neznalec. Vyhýbala jsem se mu s úspěchem na gymnáziu, kde jsem si zvolila hudebku v rámci mého matematického oboru, a na VŠE po mně už nic nechtěli :) Teď když už se můžu vzdělávat dobrovolně, chtěla jsem své mezery ve vzdělání doplnit a vybrala Příběh umění. Pořídila jsem ho a začala číst během svého prvního těhotenství, což asi hovoří za vše. Poslední období klidu před bouří, kdy byl čas na soustavnější náročnější četbu. Dočetla jsem asi do půlky, čte se moc příjemně. Teď ale leží v knihovně a čeká na lepší časy.
3. Případy Sherlocka Holmese – A. C. Doyle
Tak tohle byl spontánní nákup v Levných knihách. Velký formát, pěkná obálka, prostě se mi líbila a Sherlocka jsem nikdy nečetla… Měla jsem takovou představu sama sebe v posteli, jak se s horkým čajem dostávám z rýmičky a k tomu si vezmu tuhle knihu. Taková idyla tedy zatím nenastala. Když je mi tak zle, že musím ulehnout do postele, rozhodně nemůžu nic číst a jen tiše trpím. Takže budu muset upravit své představy na např. běhám za dvěma dětmi a u toho si čtu Sherlocka a snad se na něj dostane.
4. 2666 – Roberto Bolaňo
Tohle je asi největší bichle, co mám doma. Dostala jsem ji od manžela na dovolenou. Dlouhé knihy mám ráda, ale tato mě nějak neoslovila. Posuďte sami dle anotace na cbdb.cz: „V kompozičně bohatém románu 2666 se mísí detektivka s eposem, filozofický román s básní, citová výchova s vědeckofantastickou literaturou, novinová reportáž s lékařskými záznamy šílených stavů choré mysli.“ Já knihu odložila, když se děj přesunul do Mexika. Ale pořád ji mám v hlavě a chtěla bych se k ní vrátit.
5. Afrika snů a skutečnosti 1, 2, 3 – J. Zikmund a M. Hanzelka
Povedený dárek od švagra k Vánocům, jen jsem se prostě neprokousala ani prvním dílem. Na začátku je v textu dost politických narážek a cestovatelské zážitky jen občas vykouknou. Chápu, že to jde na vrub doby, kdy kniha vznikala (50. léta), ale od čtení mě to docela odradilo. Znovu mě až navnadil výborný dokument, který jsem loni viděla – Století Miroslava Zikmunda (csfd.cz). Takže já se do toho jednou znovu pustím a dočtu je. Slibuji!
A co vy? Pochlubte se svými kostlivci :)
Příběh umění – no jasně :D Taky mám rozečteno už dlouho a stydím se! Ale budeme se společně hecovat a dočtem to :D
Ok. Dávám si závazek do příštích Vánoc :)
Souhlas :-D raději si ji hned dám na stolek k lampě
Zlodějka knih – byla jsem zvědavá, co se na tomto titulu všem tak líbí, že jsem si ji pořídila v angličtině. No, dostala jsem se celkem daleko, ale pak mě nalákal nějaký jiný zajímavější román a na knihu se už více než dva roky práší na poličce.
2666 jsem četla a stálo to za to. Na román o Ivanu Blatném se chystám už dlouho, chci si ho půjčit v knihovně, tak snad se na něj letos konečně dostane.
Díky za komentář, Jani. Zlodějku knih jsem četla a líbila se mi hodně, hlavně postava Smrti to ozvláštnila. Film pak o dost méně. Určitě chci dát 2666 i Blatnému ještě šanci :)
Jo, takovéhle kostlivce máme v knihovně všichni :)
Já jsem třeba už několikrát rozečetla Rok v Merde, ještě k tomu v angličtině, ale hlavní postava mě prostě štve, takže to asi definitivně vzdám. Taky na mě už pár let kouká několik knih od Remarquea, které jsem adoptovala, když někdo ze známých rušil svoji knihovnu – jenže prostě nemám motivaci číst knihy, jejichž rozuzlení mi prozradili už před lety ve škole.
Merde mě taky moc nebavilo, ale Remarque určitě stojí za to, i když víš, jak to dopadne :) Poslední dobou se mi taky ke klasice nechce moc vracet, když se ale občas donutím, jsem pak překvapená, jak dobré to je… :)