Poetický příběh kočovných cikánů z přelomu 19. století, souznění s přírodou, trocha magie a život na slovácké vesnici. Člověk Gabriel vypráví o jednom životě a osudu – jednoduše, romanticky, pohádkově.
- Název: Člověk Gabriel
- Autor: Kateřina Dubská
- Nakladatelství: Jota
- Vydání: 2013
- Počet stran: 336
Od Kateřiny Dubské jsem četla jako první knihu Dcery (recenze), která volně navazovala na Člověka Gabriela, ale jsou to tak odlišné knihy, že to vůbec nevadilo. Zatímco Dcery jsou chvílemi hodně těžkým čtením, objevuje se zde velké množství postav a peripetií, u Gabriela knížka plyne úplně lehoučce, nikde se neztratíte, ale zároveň vás nečekají ani velká překvapení.
Gabriel byl vždy trochu zvláštní – převzal dar, který se občas v jeho rodě objeví. Rozumí zvířatům, je myšlenkami propojený se svou rodinou, dokáže i beze slov vycítit emoce a osudy lidí. Příběh začíná kdesi v balkánském Podunají, odkud se část tradiční cikánské rodiny přesouvá do Vídně za prací. Protože vlastní koně a umí to s nimi, nachází zde zaměstnání při budování železnice. Zde se také Gabriel potká se svou milou – služebnou Apolenou, která ale není z jeho lidu. Řeší tak dilema, zda následovat hlas svého srdce nebo se podřídit tradicím a zůstat s rodem, který je pro něj velmi důležitý. V druhé části se dostává s manželkou na Moravu, navždy už ale bude všude „cizí“ a vykořeněný.
Kniha je psaná velmi poeticky, často se zdůrazňuje sepjetí s přírodou a přirozeným během věcí. Bohužel na mě toho patosu a klišé bylo až moc. Zejména začátek a pasáže, které popisovaly život a mýty cikánů, byly až pohádkové. Pokud se např. objevila záporná postava (většnou bílý člověk, který nemá řád zvířata), je po čase po zásluze potrestána. Realnost a určitá syrovost nastává až ke konci knížky, která je civilnější.
Na druhou stranu, pokud neřešíte, že je to vlastně pohádka pro dospělé, a necháte se vtáhnout do příběhu a krásného poetického jazyka, nebudete moci knížku jen tak odložit, jako se to stalo mně. Nepamatuji si, který spisovatel mě naposledy dokázal rozplakat. Této knížce se to podařilo už na zhruba 40. straně :)
Člověk Gabriel je jedna z najkrajších a najmilších českých knižiek, aké som čítala. Aj s tými poetickými a rozprávkovými scénemi. K voľnému pokračovaniu som sa zatiaľ nedostala, ale bola som na autorskom čítaní a tuším, že to bude opäť príjemné čítanie :)
Ano, člověk se u ní může zasnít a utéct od reality. Dcery jsou také výborné, určitě doporučuji, jen už je to o hodně syrovější a té poetiky tam moc není :)
Pohádka pro dospělé? Tak to si musím přečíst. Balkán, Slovácko – má oblíbená místa :)
Já myslím, že se ti to bude líbit. Čte se to pěkně a právě pasáže ze Slovácka mě zaujaly nejvíc.