Šantaram jsem objevila v článku na blogu Bookvy a když jsem vyhrála poukázku na nákup v knihkupectví, sáhla jsem po ní. Kniha vyšla v roce 2003, byla přeložena do 40 jazyků a prodaly se jí miliony výtisků. V roce 2016 by snad měl na motivy této knihy vzniknout i film s Johny Deppem. V titulcích a recenzích se nešetří superlativy, ale já jsem nakonec s menším odstupem po dočtení z knihy rozpačitá. A může za to právě Šantaram alias Lin, Linbabá neboli hlavní hrdina Lindsay.
- Název: Šantaram (Shantaram)
- Autor: Gregory David Roberts
- Nakladatelství: Kristián, Radioservis
- Vydání: 2015
- Počet stran: 750
Kniha je z velké části autobiografická, ačkoli není úplně jasné, co je realita a co autorova fantazie nebo inspirace z osudů ostatních. Hlavní hrdina po rozvodu a ztrátě možnosti starat se o dceru padá do heroinové závislosti a za ozbrojené přepadení bank je pak odsouzen v Austrálii na dlouhá léta do vězení. Odtud se mu podaří uprchnout a dostává se do Bombaje v Indii. Tady také začíná příběh v knize.
Na téměř 800 stránkách toho Linbabá, jak ho většinu knihy nazývají, stihne opravdu hodně. Postupně poznáte prostředí slumu, indickou vesnici, vězení (australské i indické), fungování mafiánských a gangsterských klanů a nakonec i válku v Afghánistánu. Zažijete popis absťáku po heroinové eskapádě, natáčení bollywoodských filmů, lásku, nenávist i přátelství. Příhod a peripetií je opravdu velká spousta a nemá smysl je popisovat.
Autor vystudoval filozofii a celý děj je prokládán častými úvahami nad smyslem života i jednotlivých činů. Nejdříve sám, potom také s mafiánským bossem, který mu nahrazuje otce, vedou dlouhé debaty o vesmíru, dobru a zlu. Spoustu věcí jste už určitě četli nebo slyšeli, ale často zde narazíte na zajímavé myšlenky a odlišný pohled na věc.
Pro mě byl právě kamenem úrazu hlavní hrdina a jeho uvažování. Už od začátku knihy mi byl celkem nesympatický a od půlky knihy už jsem měla regulérní averzi. Jako by prostě sám se sebou nedokázal žít a z toho plynulo neustálé utíkání od reality (drogy), lidí, změny místa, rizikové a nelogické chování. V jedné kapitole vše krásně filozoficky vysvětlí, zdůvodní a v další se pak opět zachová jak pitomec a přesně opačně. Já vím, to je život, ale mě to dost iritovalo, jak je nepoučitelný. Popis lásky k osudové ženě nebo přátelům mi přišel často přehnaný a neupřímný. Na jedné stránce se rozplývá nad vztahem a čistotou lásky a v další si bez komentáře nechává vyprávět, jak jeho kumpáni pověsili oběť nad sud s kyselinou, aby získali nemovitost. Když už na konci čekáte, že prozřel a pochopil, vrhne se do dalšího dobrodružství a války. Pro dokreslení např. tato ukázka:
„Proč zrovna loupeže? Proč ne něco jiného?“ Byla to dobrá otázka, jakou mi nikdo ze systému spravedlnosti – policisti, právníci, soudce, psychiatr ani náčelníci ve vězení – nepoložil. „Přemýšlel jsem o tom. Myslel jsem na to hrozně moc. Zní to divně, já vím, ale myslím, že s tím má hodně co do činění televize. Všichni hrdinové v televizi mají zbraň. A pak v tom bylo ještě něco jako… odvaha… v ozbrojených loupežích. Vím, že na tom ve skutečnosti není odvážného vůbec nic – je to hrozná kravina, děsit lidi zbraní – ale tehdy mi to přišlo jako nejodvážnější způsob kradení peněz. Nedokázal jsem se přimět k tomu, abych bouchal stařenky a kradl jim kabelky nebo se vloupával do domů normálních lidí. Loupeže mi připadaly fér, jako bych pokaždé podstupoval férové riziko, že mě někdo zastřelí – buď lidi, co jsem je okrádal, nebo policie.“
Co ale pro mě z téhle knihy dělá nakonec přeci jen skvělý zážitek, je zejména popis Indie a lidí, kteří tam žijí. Ať už jste na začátku příběhu a poznáváte první obyvatele horké a vlhké Bombaje nebo se dostanete do nelegálního slumu, kde Lin provozuje kliniku pro ty nejchudší, budete mít pocit jako byste tam opravdu byli. Pro mě asi nejlepší část knihy je ta z indické vesnice, kde žije v rodině svého přítele několik měsíců. Hodně reálné jsou ale i popisy násilí, špíny a bolesti ve vězení, po kterých jsem měla noční můry. Dozvíte se dopodrobna, jak funguje nelegální obchod s penězi, falšování pasů nebo pašování zbraní.
Část, která se odehrávala v Afghánistánu pod sovětskou okupací, už jsem ale jen protrpěla a těšila se na konec. Motivace všech, co do toho byli zapojeni, jsem opravdu nechápala a myslela si něco o „kdo chce kam,…“. Úvahy nad životem už mi přišly spíše jen o snaze ospravedlnit si vlastní chování.
Lettie kdysi prohlásila, že jí připadá zvláštní a nepatřičné, jak popisuju zločince, zabijáky a mafiány jako čestné muže. Myslím, že v hlavě měla zmatek ona, ne já. Pletla si čest s poctivostí. Poctivost se zabývá tím, co děláme, čest zase tím, jak to děláme. I válka se dá vést čestně – Ženevské konvence existují právě z tohoto důvodu – a mír lze vynutit naprosto bez jakékoli poctivosti. Poctivost je ve své podstatě umění skromnosti. A gangsteři, stejně jako policisté, politici, vojáci a světci, jsou ve svém konání dobří jen tedy, zůstanou-li skromnými.
No tak, já zase souhlasím s Lettie :)
České vydání vyšlo v netradiční podobě a je rozděleno na tři samostatné knihy, které se dají zasunout do rozkládací obálky. Každá má tak jen kolem 250 stran a je fakt, že na čtení je to opravdu pohodlné. Netaháte těžký svazek v kabelce a mě nepadá při kojení bichle na dítě :) Do knihovny ji pak můžete uložit jako jeden balík. Líbil se mi i použitý papír, font a nehladká obálka, která se příjemně drží.
Ještě pár slov o samotném autorovi, abyste viděli, že nevaří z vody a historky necucá z prstu. V roce 1990 byl zatčen v Německu s pašovaným heroinem a deportován do Austrálie, kde si odseděl ve vězení dalších 6 let. Tento čas využil právě k napsání Šantaramu – podařilo se mu to až na třetí pokus, dvakrát mu rukopis zničili. Po propuštění se vrátil do Bombaje, kde založil dobročinnou nadaci. Od roku 2014 se stáhl z veřejného života, věnuje se rodině a psaní.
O téhle knize nejde psát úplně stručně, nejraději bych vám sem dala asi dalších pět ukázek a popsala různé detaily z děje nebo autorova života – to asi nakonec hovoří samo za sebe. Nejlepší ale bude, když si tuhle knihu přečtete sami, rozhodně za to stojí.
Mám pocit, že toto není něco, co bych si chtěla přečíst hned teď, ale třeba časem si tento román taky přečtu. Recenzi jsi sepsala vážně skvěle! :-)
Díky moc za pochvalu, snažím se, ale pořád je pro mě psaní o knihách velká námaha :) Uvidíš časem, zkus si třeba od někoho půjčit první část, ta je vážně skvělá.
Musím přiznat, že po té celkem masivní mediální kampani, kdy byly knížy na plakátech v pražském metru, jsem vůči ní byla dost nedůvěřivá. Ale jak ji popisuješ, tak to zní zajímavě, takže možná zkusím :)
Každopádně jsi mi trošku připomněla můj vztah k filozofické knize Hejno bez ptáků od Douška: hlavní hrdina mě neohorázně štval – a vlastně ani ta jeho filozofie mi nepřišla nijak originální. S tímhle typem knih mám problém :D
Kamarádka už mi to taky psala, že na to byly reklamy v metru, takže to asi opravdu zasáhlo hodně lidí. Já jsem teď na mateřské pořád zavřená doma na vsi, televizi nemáme a čtu akorát Respekt jednou za měsíc, takže mě marketingové aktivity dost míjejí. Myslela jsem si, co jsem objevila za tajný literární skvost :) Každopádně minimálně první díl stojí určitě za to. Hejno bez ptáků jsem neznala, ale vypadá docela kontroverzně.