Vyhasínání mozku Martina Kleina je nenápadná kniha s velkým tématem a skvělým zpracováním. Vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště.
- Název: Vyhasínání mozku Martina Kleina
- Autor: J. Bernlef
- Interpret: Jan Kačer
- Délka: 4:17
- Vydavatel: RadioServis
- Rok vydání: 2013
Spletete si den v týdnu, zapomenete naštípat dřevo do kamen, nevzpomínáte si přesně na děj filmu nebo knihy. Říkáte si, že to není nic zvláštního a ve svém věku na to máte nárok. Jenže to postupuje a časem třeba nepoznáte svou dceru, vymizí znalost cizích jazyků, najednou už neumíte hrát na klavír a jdete do práce, kde už léta nepracujete. Svět kolem vás už je jednou velkou neznámou a události vám nedávají žádný smysl. Končíte v nemocničním zařízení, kde jsou cizí lidé a dějí se věci, kterým nerozumíte. Není to zrovna příjemná představa, že? A přesně to se děje Martinovi, hlavní postavě tohoto příběhu.
Celá kniha je vyprávěna z Martinova pohledu, takže sledujete, jak vnímá situace kolem sebe a jak jeho mozek postupně vyhasíná. Stálicí v jeho životě je manželka Věra, které také patří velká část jeho myšlenek. Kniha je tak i příběhem o celoživotní lásce a partnerství. Je to opravdu velmi sugestivní vyprávění, celou dobu slyšíte pouze Martinovy myšlenky, spolu s ním cítíte zmatek, strach, nejistotu. Ani na okamžik nezměníte vypravěče a úhel pohledu, občas jen zprostředkovaně uslyšíte rozhovory dalších lidí, např. Věry s lékařem. S Martinem tak budete až do hořkého konce.
Knihu výborně načetl Jan Kačer a neumím si představit lepšího interpreta. Za celou dobu nezakolísá a nevypadne ze své role, opravdu máte pocit, jako by své myšlenky vyjadřoval hlavní hrdina. Je to melancholické, dojemné, ale často i poetické vyprávění. Klavírní doprovodnou hudbu občas střídá výrazný zvuk hodin, který značí plynoucí čas. Oboje, skvělý narátor i hudební předěly, pak umocňují tísnivý pocit, který jsem při poslechu této audioknihy měla.
V současnosti trpí 1/4 lidí starších 85 let demencí. Alzheimerova choroba se na tomto čísle podílí z 60 %. Ve věku nad 65 trpí touto nemocí každý 20. člověk a Alzheimerova choroba již není nemoc jen těch nejstarších. Počet nemocných v mladších věkových kategoriích se zvyšuje. Podle odhadu trpělo touto nemocí v roce 2000 17–25 milionů lidí na světě, v roce 2008 již 37 milionů (jiný odhad hovoří v r. 2009 o minimálně 30 milionech). V České republice to bylo v roce 2000 zhruba 50–70 tisíc osob, v roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude nalezena a zavedena účinná léčba Alzeimerovy choroby, odhadují odborníci, že do roku 2050 vzroste počet nemocných v celém světě čtyřnásobně, minimálně na 100 milionů případů. (zdroj: http://www.alzheimercentrum.cz/alzheimerovo-onemocneni/)
Proč vlastně číst nebo poslouchat knihu s tak depresivním tématem? Ačkoli nevíme, co se opravdu děje v mozku takto nemocných lidí, autor dokázal přiblížit jejich vnitřní svět a postupný úbytek duševních sil velmi věrohodně. Ano, není to zrovna veselé dovolenkové čtení, ale někdy je dobré přestat zavírat oči nad realitou a poznat i něco z té smutnější stránky života.