Na knihu A proto skáču jste možná už narazili. Tahle krátká populárně naučná knížečka vzbudila nečekaný ohlas u blogerů, youtuberů i dalších lidí, kteří běžně tento typ literatury nečtou. Úspěch je to sice překvapivý, ale naprosto zasloužený.
- Název: A proto skáču
- Originální název: Jiheisho no boku ga tobihaneru riyu
- Autor: Naoki Higašida
- Překladatel: Anna Křivánková
- Nakladatelství: Paseka, Pasparta
- Vydání: 2016
- Počet stran: 172
A proto skáču je text, který ve svých 13 letech pomocí japonské znakové tabulky nadiktoval těžce autistický chlapec, který se nedokázal jinak vyjadřovat. Odpovídá na otázky z různých oblastí a vysvětluje, jak cítí, vnímá, proč se chová určitým způsobem. Zjistíte, že se navzdory těžkému postižení jedná o inteligentního citlivého člověka, který dokáže přiblížit svět a problémy autismu ostatním.
Kniha je psaná formou otázek a odpovědí (celkem je jich tu 58). Proč se ptáš pořád na to samé? Proč máš tak rád televizní reklamy? Jsi schopný vnímat čas? Odpovědi jsou někdy jen na pár řádek, jindy se autor rozepíše víc. Používá jednoduchý jazyk, o to víc pak ale zapůsobí pasáže, kde jde víc do hloubky. Někdy vás také překvapí nečekaným obratem, originálním přirovnáním nebo poetickou pasáží, kdy můžete žasnout, jak dokáže vyjádřit své myšlenky člověk, který vlastně není schopen mluvit.
Málokdo to ví, ale máme hrozně rádi přírodu. S lidmi nám to moc nejde, protože si pořád děláme těžkou hlavu s tím, co si o nás ten druhý myslí, co bychom mu měli odpovědět a tak podobně. S přírodou žádné takové těžkosti nemáme – prostě nás něžně obklopuje. Pořád se v ní něco třpytí a šustí a bublá a ševelí. Stačí jeden pohled a úplně mě to pohltí, z mého těla se stane drobounká částečka z doby dávno před mým narozením a ta cele splyne s přírodou. Je to hrozně příjemné a já přitom dočista zapomínám, že jsem člověk a že jsem jiný než ostatní. Když se zlobím, příroda mě uklidňuje, a když jsem šťastný, směje se spolu se mnou.
Za přečtení rozhodně stojí i předmluvy. Jedna z nich je od Davida Mitchella, britského spisovatele, který má sám autistického syna, a společně s manželkou Naoki Higašidu pro svět objevil. Pro něj i pro další rodiče a odborníky byl, a stále je, tento vhled do vnitřního světa jejich blízkých velkou pomocí a vzpruhou při často namáhavé péči a výchově.
Knížku jsem začala číst jednou ve 3 hodiny ráno, po dlouhém uspávání batolete s rostoucím zoubkem. Poslouchala jsem déšť a nechala na sebe působit tuhle neuvěřitelně dojemnou knížku. Ačkoli nemám osobní zkušenost s lidmi a dětmi s autismem, je to působivé a poučné čtení. Uvědomíte si také, jak křehká je naše psychika a jak naše chování a jednání, které považujeme za automatické, souvisí s mozkem a neurony. Co byste dělali, kdybyste nedokázali ovládnout své myšlenky a smysly, odfiltrovat jednotlivé podněty?
Opravdu závidím normálním lidem, kteří dělají to, co chtějí, a umějí se se vším vypořádat. Náš mozek nám pořád něco přikazuje, bez ohledu na to, co bychom chtěli dělat my sami. A když mu nevyhovíme, musíme se potýkat s příšerným děsem. Život je někdy vážně boj.
Knížku moc doporučuji, je to záležitost zhruba na 2 hodiny, ale čerpat z ní budete určitě mnohem déle.
Kdyby teď ale někdo objevil lék na autismus , dost možná bych si vybral zůstat tak, jak jsem…. Když máte rádi sami sebe, tak je jedno, jestli máte autismus nebo ne.
Za poskytnutí knihy děkuji eshopu arara.cz
Na tuhle knihu se taky chystám, hodně mě to zajímá. Slýchám na ni samé pozitivní ohlasy, tak jsem ráda, že jsi mi to potvrdila :)
Není to sice klasická beletrie, ale určitě stojí za přečtení :)