Knížka Matčiny dary má krásnou melancholickou obálku, přiznávám se bez mučení, že jsem se tentokrát nechala chytit právě na ni. Naštěstí příběh, který v ní najdete je stejně poutavý a citlivý.
- Název: Matčiny dary
- Originální název: Mors gaver
- Autor: Cecilie Enger
- Překladatel: Alice Týnská
- Nakladatelství: Moba
- Vydání: 2016
- Počet stran: 232
Cecilina matka má Alzheimerovu chorobu, která už je v pokročilém stadiu, kdy často nepoznává své blízké ani dobu, ve které se nachází. Cecile ji často navštěvuje v pečovatelském domě a snaží se vyrovnat s faktickou ztrátou blízké osoby, ze které se stala úplně jiná osobnost. Hlavní část textu se ale týká náhodou nalezeného seznamu dárků, které si její matka celý život vedla. Jak asi čekáte, seznamy přivolají spoustu vzpomínek na dětství, osoby, které už nežijí, drobné křivdy a rivalitu v rodině. Autorka jde ale dál, zamýšlí se celkově nad kulturou obdarovávání se, čte eseje a výzkumy k tématu.
Zapisovala si všechny vánoční dárky. Zamýšlené, plánované, zakoupené, vyrobené, zděděné. Vysněné a obdržené. Dohromady to musí být nějakých tisíc dárků. Dlouho si ty seznamy prohlížím.
Cecilie Enger se rozhodla pootevřít dveře do soukromí své rodiny a kniha je z velké části autobiografická. Narozdíl od Karla Ove Knausgarda, který se s tím v knize Můj boj (recenze) nepáral, ale postupuje nanejvýš citlivě. I osobní tragédie a rodinná tabu dokáže popsat tak, že vám naskočí husí kůže, ale zároveň nemáte nepatřičný bulvární pocit, že by vše mělo zůstat v soukromí. Píše krásným jazykem, dokáže v několika větách přiblížit charakter člověka i atmosféru doby nebo určité rodinné situace. Setkání se starou tetou, vzpomínky na nepoznané vzdálené příbuzné, láskyplné dialogy rodičů, ale i jejich konfrontace při rozvodu z pohledu dítěte. Z celého vyprávění je cítit hluboká úcta k lidem a jejich jednotlivým osobnostem. A několikrát mě tak dojala, že jsem knihu musela na chvíli odložit.
Ale seznamy také zahrnují smutnou tetu Katju a strýce Johannese, který seděl před zlatým dolem s dvouhlavňovou brokovnicí na klíně a měl obrovský strach z banditů. Je to životní cesta k mému otci, je to dětství mé sestry a bratra, jsou to životy mých bratranců a sestřenic, jejichž osudy nabraly různý směr. Je to matka, která se kdysi zajímala a angažovala ve všem a která teď jenom sedí a hledí prázdně před sebe. A jsou to všechny předměty, jež žily – a žijí – společně s obdarovanými a dárci, kteří nás obklopují a kteří posunuli naše malé osobní světy.
Příběh je plný emocí, ale neždíme je z vás prvoplánově za každou cenu. Nalaďte se na citlivou strunu a zkuste se začíst do příběhu jedné rodiny a jejich dárků.
Za poskytnutí knihy děkuji eshopu arara.cz
Pořád jsem měla za to, že knih o Alzheimerově chorobě moc není, ale knižní trh mě zdá se vyvádí z omylu :D Kniha vypadá moc zajímavě. Je to poměrně náročné téma, zvlášť když autorka zpracovává vlastní zkušenost.
Pokud bys chtěla něco podobného, taky autobiografického, doporučuju knihu Starý král ve vyhnanství :)
Ačkoli cíleně knihy s tímto tématem nevyhledávám, poslední dobou na ně nějak narážím – Vyhasínání mozku Martina Kleina, Špulka modré nitě, teď Matčiny dary. Ten Starý král ve vyhnanství vypadá výborně, díky za tip, určitě se po ní podívám.
Je vtipné, že jsem si knihu na seznam titulů, jež jednoho dne hodlám přečíst, zařadila také kvůli obálce :) Knihy, v nichž se vzpomíná na dětství a mládí, mám hodně ráda. Žádný titul popisující Alzheimerovu nemoc jsem zatím ještě neměla tu čest přečíst, takže pokud začnu tímto, budu spokojená. Děkuji za připomenutí.
Kniha s takovouhle obálkou přeci nemůže být špatná :) Já už se totiž hrozně těším na září a podzim, je to mé nejoblíbenější období, a tahle knížka mi k tomu hezky sedla. Tak snad se ti bude líbit :)